Letní brigáda - prodávání ve stánku s ovocem a zeleninou

Jakmile jsem dokončila maturitu, naskytla se mi pracovní příležitost. Prodávat v blízké vesnici ve stánku s ovocem a zeleninou. Slíbeno jsem měla pět set korun denně na ruku a ještě si jíst co chci a dostávat domů nějaké mňamky, které se neprodaly. První den jsme přijeli na ono místo, kde jsem měla prodávat. Měla jsem stát u celkem frekventované silnice, kde se mi vůbec nelíbilo. Říkala jsem si, že to přežiju, vedle sebe jsem měla travnatý plácek, kde jsem si chtěla rozkládat deku, na které bych se mohla opalovat a číst si.

První (a také poslední) den, kdy jsem dostala dokonce 700,- a ještě všechno tohle domů! Tři kila jahod, jarní cibulku, kedlubny, hrášek, papriky, okurky. Není divu, že jsem byla nadšená, bohužel nadšení hodně rychle opadlo...

Ze začátku to bylo super, auta tam stavěla stále, takže já si za celý den nestačila sednout. Tržby byly dobré a ještě jsem každý den stačila sníst kila ovoce a zeleniny a další kila si brát domů. Auta na mě troubila, mávali mi pěkní kluci, takže i jsem se tam hezky sebevědomě usmívala. Bohužel tohle všechno odeznělo v několika dnech a já si začala všímat jenom samých negativ:

Šéf - toho jsem chvílema upřímně nesnášela. Byl to takový buran z vesnice, který pomalu nevěděl, kolik je dva plus dva a neustále se mě snažil poučovat. Na všechno dával hrozně vysoké ceny a myslel si, jak na tom vydělá, přitom kdyby je dal nižší, lidé by nakupovali mnohem víc a nemusel by toho tolik vyhazovat. Strašně na tom prodělával, ale to vlastně nebylo mojí starostí. Pro mě nejhorší bylo, že si mě dobíral za moje vzdělání. Vysmíval se mi, že mám maturitu (sám sotva dodělal výučák), že to k ničemu není, dokonce mi řekl, že mi je maturita k hovnu. Umírala jsem touhou ho poslat do prdele :D, ale stále jsem se uklidňovala tím, že svého šéfa je přirozené nemít rád.

Zákazníci - ty dokázali být taky pěkně zlý a nadávat, obzvlášť kvůli cenám tam na mě řvali a nenechali si vysvětlit, že já jsem si ty ceny nevymyslela. Spustili na mě s tím, že já tam prodávám, tudíž já beru veškerou zodpovědnost na sebe, jak ceny, tak kvalitu zboží.

A jiní (místní) mi zase udělali velikou radost, když mi přinesli ochutnat koláčky, které upekly s ovocem, které si u mě koupili :).

Lhaní - všem jsem musela tvrdit, že je zboží české a přitom... Pak když se mě neustále vyptávali, jak je to možné, že oni mají jahody sotva zelené a já už mám červené a slaďoučké, neměla jsem slov. I když to všechno chutnalo výborně, šéf nechápal, že lidi nejsou úplně blbý.

Přerostlé brambory, největší měla zhruba kilo a ty zrovna opravdu české byly. Nikdo mi to nevěřil :D.

Peníze - jahodová sezóna pomalu odcházela, lidé přestali nakupovat, tržby se snížily na polovinu a on mi pak dal třeba i jen tři stovky na den. Ta práce mi sebrala devět hodin volného času, tudíž to je cca 33 korun na hodinu a to je šílený! Tak jsem si začala brát "dýška" do kapsy, nepočítala jsem, kolik mi tam kdo nechal, ale nějaké drobáky jsem si každý den vzala. Občas jsem měla výčitky svědomí, ale říkala jsem si, že když on může být svině, tak já taky.

Práce u silnice - denně tamtudy projely stovky kamionů a tisíce aut, smrdělo to tam a ještě se na mě z okýnka otočilo 90% řidičů. Připadala jsem si strašně trapně a nikdy tam neměla chvilku klidu.

Záchod - musela jsem chodit do křoví a vždy ještě sehnat někoho, kdo stánek pohlídá. To bylo opravdové peklo, měla jsem si zažádat o příplatek za práci ve stíženém prostředí :D. Místo toho jsem dostávala míň a míň.

Počasí - hezky na opalování bylo pouze jenom jeden den a to ten poslední. Navíc když začalo pršet a já nestačila zboží schovat pod miniaturní stánek, opět jsem byla seřvaná. A radši ani nebudu počítat dny, kdy jsem se domů vrátila úplně promrzlá a promočená.

Nuda - poslední dny třeba zastavilo jedno auto za hodinu a to už bylo vážně k nevydržení, čas se táhnul a já jen přemýšlela, jak se mu to na to vykašlat.

Měla jsem spoustu času si to tam každý den takhle pěkně naaranžovat :D.

Nakonec to dopadlo tak, že on zjistil, že mu to tam vůbec nevynáší a na mě bylo vidět, že jsem naprosto vyřízená a na začátku července jsme se dohodli, že skončím. Byla jsem hrozně ráda, protože jsem tu brigádu chtěla tak jenom na ten červen a pak si užít prázdniny. Pravdou je, že jsem stále někde utrácela, takže finance mi hodně rychle došly, ale lepší být bez peněz, než tenhle teror :D!

Ještě jsem se rozhodla zamyslet se nad klady, takže každopádně je to zkušenost do života, už nikdy nebudu nikde prodávat, i kdyby to měla být poslední práce na světě! Za měsíc jsem do sebe dostala tolik vitamínů, co snad za celý život ne. V té vesnici jsme se po letech shledaly se sestřenkou a když teď přijdu posedět do místní hospody, říkají mi Jahůdko :D. Mimochodem jsem si rovnou schovala peníze na Vánoce a už nebudu muset šetřit, jupí :).
A ochutnala jsem ty největší, nejčervenější a nejsladší jahody a třešně!

Také máte za sebou nějakou podobně příšernou práci nebo brigádu :D?