neděle 22. listopadu 2015

Přestěhování do Alp!

Krásný večer!
Opět tu máme článek ze života a opět článek vysvětlující mojí blogovou neaktivitu :D. Fakt mi připadá, že čím je člověk starší, tím větší "bomby" mu život hází do cesty, ať už v dobrém či ve zlém. Stejně tak tento příběh má svou světlou i tmavou stránku, ale soustřeďme se na to hezké :).

Bylo to opravdu divoké. První rok na vysoké, druhé zkouškové období, nezvládala jsem... Určitou roli v této situaci asi i hrálo to, že jsem si už po několikáté v životě myslela, že jsem poznala svou osudovou lásku a ono zase prd :D, ale i bez toho jsem už nějak cítila, že to není to pravé. Když jsem nějakou zkoušku zvládla ani jsem neměla radost, protože jsem věděla, že tam nechci být, že se tím nechci živit a nejsem šťastná, zkrátka jsem očekávala něco úplně jiného.

Takže jsem se celkem spontánně rozhodla, že skončím s ekonomikou a půjdu studovat něco jiného. Obor, který nevypisuje druhé kola přijímaček, což znamenalo, že mám před sebou rok čekání, než se vůbec dostanu k přijímačkám.

Bylo léto, já brigádničila v KFC, kde jsem začala brigádně pracovat při studiu. Jak už jsem jednou vyletěla z hnízda, nechtělo se mi moc zdržovat doma a zařídila jsem si částečné bydlení u kamarádky z práce. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat, kde budu bydlet, co bych vlastně chtěla dělat a kde bych vlastně chtěla bydlet. V hlavě jsem měla miliony otázek bez žádných odpovědí. Prostě jsem věřila, že se to nějak vyřeší, že mi život ukáže tu správnou cestu...

A přišel ten den. Půlka srpna, kamarádka, se kterou jsem se bavila a pak se od ní odtrhla, protože se odstěhovala do Rakouska, mi zavolala, že jí povýšily a na hotelu je volné místo do konce sezóny (konec října) a pak na zimní sezónu (prosinec - březen), že by mě vše naučila, bydlela bych na hotelu a vůbec mi vylíčila asi stopadesát věcí, proč tam mám jet a kolik snahy jí stálo je přesvědčit, že mají vzít mě. Za několik hodin mi zavolala znova, jak jsem se rozhodla. Se srdcem bušícím jako o závod jsem řekla, že přijedu.

Následovaly šílené dva týdny plné zařizování, abych stihla k prvnímu září nastoupit. Nejhorší ze všeho byla cesta. Měla jsem kufr těžký jako slon a bloudila v Mnichově na nádraží. Hodinu! Pomocí angličtiny jsem se nakonec dobelhala tam, kam jsem potřebovala a čekaly mě dva další přestupy. Nikdy!!! jsem se v životě takhle nebála. Zlatá maturita, zkoušky, řidičák, cokoliv!, oproti pocitu, že se ztratíte a už vás nikdy nikdo nenajde :D.

Vše naštěstí dobře dopadlo a já pracuji a bydlím v rodinném hotýlku, v Tirolsku, v Alpském údolí. Ve vesničce, kde po týdnu každý věděl, jak se jmenuju :D. Je to úžasná možnost zlepšit se v komunikaci v cizích jazycích, získat zkušenosti a praxi v cestovním ruchu, a co si budeme povídat, samozřejmě rakouský plat a kouzlo cizinců mě stále více přesvědčují, zůstat tam déle.

Momentálně máme skoro dva měsíce dovolené v Čechách, z čehož už mi hrabe, jak jsem byla zvyklá být stále v pohybu a ve stresu a najednou se takovou dobu nic neděje :D! Na druhou stranu, hotely i restaurace tu mají jen jeden den v týdnu volna, pracovat musíme všichni na 110% a samozřejmě i jako kolektiv si lezeme na nervy, s kamarádkou nemáme šanci si od sebe odpočinout, vůbec vlastně nemáme šanci se ani pořádně vyspat :D, stále mám před sebou jazykovou bariéru, ale jsem tam šťastná. Je to tam překrásný, jiný život, jiný lidi, a hlavně úplně jinak kvalitní jídlo :D, vzduch, všechno...

Občas mi přijde, že už ty články si sem píšu, jen abych se k tomu mohla v budoucnosti vrátit a sama si počíst :D, ale i tak doufám, že se aspoň někomu hezky četlo a přejdeme k fotkám :))!



neděle 8. listopadu 2015

Vysněné nákupy

Krásný pozdní nedělní večer :).
Neustále mám nějaké omluvy ke své blogové neaktivitě, ale tentokrát je to opravdu něco spešl :D. Opět stěhování a úplně nový začátek na přelomu srpna a září. Od té doby jsem nějak nestačila se pořádně ze všeho vzpamatovat :D. Příští týden se však všechno dozvíte :)).

Roky jsem snila o tom, jak se jednou rozšoupnu a nakoupím si tu lepší kosmetiku, nemyslím tím Dior, ale něco lepšího než Essence a Miss Sporty :D. Dnes to tedy nebude jen o kosmetice, ale o všem, co jsem si přála a byla nadšená, když jsem našetřila a mohla si udělat radost :).

Jednou z největších radostí byl nákup na e-shopu Kosmena. Tento e-shop znám od jeho úplného začátku, vlastně i pamatuji doby, kdy majitelka řešila, jestli do toho jít nebo ne a teď je tolik slečen šťastných, že tak učinila :)!


Koupila jsem růžovoučký Tangle Teezer, protože můj původní už po pár letech dosloužil. Paletku Oh So Special od Sleek asi ani nemusím představovat, to je skoro samozřejmost pro každou blogerku :D, stejně jako makeup od značky Revlon a EOS balzámek, mám borůvkovou příchuť a jsem opravdu spokojená :). Když už jsem se rozhodla vyzkoušet Sleek, objednala jsem i rtěnku a to nádherný odstín Baby Doll.


Lak na nehty od značky O.P.I. byl mým snem od chvíle, kdy jsem přečetla první kosmetický článek, což už jsou tak čtyři roky zpátky! Mým vyvoleným se stal nude lak Bubble Bath.


Na konci léta jsem navštívila Yves Rocher a odnesla si limitované sprchové gely s citronem a zeleným jablíčkem, na rty pak ještě vysouvací rtěnku v odstínu Beige Nacré. K nákupu jsem dostala dvě kosmetické taštičky, které se vždy hodí. Dále jsem zavítala do lékárny a udělala kup roku :D, krém Bioderma na mastnou pleť za 99,- korun s micelární vodou zdarma, wow :D!


Obyčejné černé "slip-ony" jsem sháněla strašně dlouho a nakonec se mi poštěstilo v Humanicu. Hrozně se mi líbí jednoduchost těchto botiček a i to, že se hodí téměř ke všemu :).


Dále jsem sháněla nějaký hezký batůžek na případné cestování a jak již bylo na blogu několikrát zmíněno, sovičky můžu mít úplně na všem :D, tenhle zvítězil :). Objednán z anglického e-shopu LS Bags.


Musím uznat, že co se té kosmetiky týče, nebyla jsem z toho tak odvařená, jako kdybych si to pořídila v dobách, kdy blogy a malovátka byl celý můj život :D. Což je škoda, ale i tak to bylo moc fajn, si po letech splnit nějaký sen :). 

pátek 21. srpna 2015

Vysokoškolské pařby

Zdravím vás u dalšího slibovaného povídacího článku :). Prosím, přimhouřete oči nad tím, že vám tu budu popisovat akce, ve kterých na mě působil alkohol, ale hrozně mě baví tyto příběhy psát, tak snad se i vy pobavíte nad jejich čtením :).


Fuck bitches.
Na jeden víkend za mnou na kolej přijela moje kamarádka, bývalá spolužačka, začaly jsme se bavit na našem maturitním plese, kde jsme si řekly, že budeme chlastací parťáci a nějak se to vyplnilo :D. První den jsme popíjely jenom ve třech, ještě se spolubydlící. Toho dne ráno mi do pokoje vtrhli sousedi a probudili mě tím, že po mně chtěli jídlo, otevřeli mi dokořán okna, abych vstala, což mě velmi naštvalo, tak jsme vymyslely pomstu a rozmazaly jsme jim na dveřích zelenou barvu, kterou tam měli, do jistého kosočtvercovitého obrazce :D. Jenomže, večer se vrátili, v ruce petllahev pálavy, takže jsme se k nim přidaly a zbytek večera už si moc nepamatuji.
Ráno jsme se probudily, já se šla vyvětrat na balkón a viděla jsem na jejich dveřích nápis bichtes fuck (wtf?!), začala jsem si vybavovat, že jsem klečela u jejich dveří a chtěla tam černou tužkou na oči napsat fuck bitches. S kocovinou jsem to chtěla přepsat a napsala btiches a až na potřetí se mi podařilo napsat bitches :D. Kdykoliv jsme pak řekly slovo "bichtes" dostaly jsme záchvat smíchu.

Ruby? Hó*no!
Kamarádka nakonec u mě zůstala až do rektorského volna, večer před zmiňovaným volnem pilo asi 90% lidí na koleji. My jsme to docela přehnaly, šly za nějakou partičkou lidí o patro výš na balkóně a neustále dokola řvali nadpis této storky. Byl to největší bordel, jaký jsem tam kdy zažila, z protější budovy na nás křičeli, ať držíme hubu a pak prý měla ubytovatelka problém, že tam tohle nechala dopustit :D. Po tomto zážitku jsme šli pařit na diskotéku. Další den jsem v kabelce našla flašku od coly.
Já: Proč tady mám tu flašku od coly?
K: Noo, to jsi nějaký holce vylila colu na zem a hodilas flašku do kabelky.
Já: A proč jsem tu colu nevypila?
K: Ona měla dvě, jednu jsi vypila a druhou vylila.
Taková ta situace, kdy si myslíte, že si celý večer pamatujete...


První zaměstnanecká párty.
Našla jsem si brigádu, sotva se zaučila a už byla firemní  párty. Jídlo, pití zadarmo, lehce jsem to přehnala s vínem a hned všem ukázala svou dark-opileckou-side :D. Dokonce jsem vylezla před bar a dotáhla tam nějaký týpky s tím, že jsou to moji kámoši a přidají se k nám, druhý den se mě v práci ptali, jak dopadli kamarádi a já vůbec nevěděla, o kom to mluví :D. Překecala jsem asi polovinu lidí, abychom jeli na koleje tancovat do klubu. Nakonec jsme se asi v pěti lidech rozhodli, že půjdeme ke mně na pokoj ještě pro něco k pití. Přišla jsem k pokoji a nešlo mi odemknout. Bouchala jsem, volala jsem a ve chvíli kdy jsme se už pokoušeli rozrazit dveře otevřel nějakej kluk:
On: Tak co se tady děje?
Já: Holky tady maj nějaký frajery, jo?
On: Ne, my tady bydlíme.
Já: (podívala jsem se na dveře) 731, tady bydlím já!
On: Ale jsi na Éčku víš o tom?
Já: Do prdele, já bydlím na Efku, jsme ve špatný budově!
Vůbec nechápu jak se to mohlo stát, když ještě interiér každý budovy je jinak barevnej, ale tak to se stalo více lidem, i za střízliva :D.
Když jsem se dostala na správnou buňku, chtěla jsem vyhodit spolubydlící od sebe z pokoje, ať jde vedle do pokoje, že my budeme pařit, nakonec jsme šly ven a já jim tam všude nechala rozsvíceno a otevřené dveře, to jsem si druhý den poslechla.

Za čtvrt hoďky jsem zpátky.
Spolubydlící jsem řekla, že se jen jdu domluvit se spolužačkou, v kolik ráno půjdeme na autobus a že do patnácti minut jsem zpátky. Zaťukala jsem na dveře, ve vnitř party hard, hned mi na stůl přistála cuba libre a několik panáků domácí slivovice. Pustili jsme si na projektoru Projekt X, po dvou hodinách jsem se vrátila celkem mimo a bylo vtipné to vysvětlovat. Zkontaktovala jsem dalšího spolužáka, že půjdeme na jedno, čímž jsme další dvě hodiny ztvrdli ve vinárně, on chudák nestihl dopsat semestrální práci a měl předmět opakovat ve druháku, měla jsem výčitky, ale nakonec se tam nedostal vůbec, takže "dobrý" :D.

Vánoční párty.
Se spolubydlící, když už jsme bydlely jen ve dvou, jsme se rozhodly uspořádat Vánoční večírek. Udělaly jsme pozvánky, nakoupily výzdobu a strašně moc flašek alkoholu na různé drinky. Přišlo jí asi deset kamarádek a dvě hodiny to u nás vypadalo jako čaj o páté. Napsala jsem dvěma klukům na facebook, jestli nechtějí dorazit, že je docela nuda. Během hodiny se tam sešlo dalších skoro dvacet lidí, nebylo k hnutí, dokonce se mi celkem brzo udělalo zle a zvracela jsem. Druhý den nám spousta lidí psalo a říkalo, jak to bylo super, dokonce jsme slyšely, že jsme to tam měly jak takové ty párty v Americe. Z toho jsme měly hroznou radost, nicméně následující ráno stálo za to. U mě v pokoji, kde se to konalo, pomalu nebyl vidět koberec od drobků, na záchodě se nějakej klučina netrefil, okno ohozený drinkem, v koupelně rozlité víno a v umyvadle zbytky mé piňa colady.

narozeninová příprava, vánoční dekorace na dveřích, želé panáky a sbírečka po zhruba třech měsících - vína, rumy, vodky, zbytek
mimochodem když jsme šli mou sbírku flašek vyhodit do popelnic, papír prázdný, v plastu něco málo, sklo přetékalo a všude kolem prázdné flašky - vítejte na koleji :D
Po Vánočním večírku už jsem na koleji zapila akorát své narozeniny, což byla poměrně klidná akce a celkově od nového roku jsem se uklidnila. Musím říct, že ten první semestr byla vážně jízda a já vypíchla jen ty akce, které nejčastěji vyprávím, ale nasytila jsem se toho a teď už raději klidný večer u seriálu a vyjít si jednou za čas, s mírou, což mě na jednu stranu mrzí, že už takové zážitky nemám. Asi jsem nějak zestárla :D.

Každopádně vzpomínek z bydlení na koleji mám strašně moc a téměř žádnou negativní, jsem hrozně ráda, že jsem ten život tam mohla poznat, ale stačilo a já se nemůžu dočkat, až začnu budovat pokojíček podle mých snů, který pro mě bude představovat nový domov :).

pátek 31. července 2015

Makeupy pro mastnou pleť - Rimmel, Gabriella Salvete & Maybelline

Co může být lepšího než onemocnět nachlazením na konci července?! Ještě ke všemu, když jsem měla jet na jednu free alcohol and food akci s vrtulníkem! Už se vám také stalo, že jste skončily na prášcích a čajích v podobně nevhodném období :(?

Po recenzování se mi tolik zastesklo, že dnes se vrhnu rovnou na čtyři výrobky! Pokud vás také trápí mastná pleť nebo vás vyloženě se*e, když už je vám přes dvacet a jste si jisté, že pubertu máte za sebou :/, jste tu na správném místě :D! A systematicky to vezmu od nejhoršího makeupu až po ten nejlepší na konec :).



Rimmel - Stay Matte - se už nyní prodává v novém balení a bylo by dobré, kdyby i s novým složením. Tenhle kousek jsem sehnala před několika měsíci ve výprodeji a přestože jsem za něj dala pár korun, byly to vyhozené peníze! Především má hnusnou oranžovou barvu, vůbec nekryje, špatně se roztírá, k tomu všemu mi přijde, že nedokonalosti spíše zvýrazňuje a to "nejlepší"? Lesknu se po něm jako diskokoule! Vzít a vyhodit :(.

Gabriella Salvete - Matte - už je na tom s barvou o dost líp, má spíše narůžovělý podtón a i když v mém porcelánovém období byl i tak trochu tmavší, nebylo to tak bijící do očí. Pleť spíše sjednotil, než že by přímo dokázal něco zakrýt, ale aspoň něco. Občas se mi vytvořily nějaké mapy na sušších místech (zima) a po většinu času jsem se s ním také leskla, i když to bylo spíše přirozené lesknutí. Takže taky bych ho nedoporučila a neutrácela za něj znovu, ale pár měsíců jsme spolu celkem v pohodě zvládly.

Maybelline - Affinimat - mám již druhé balení, jenom jiný odstín. Co se zmiňovaného odstínu týče, tak je vážně super, že i ten třetí se hodí pro bledulky, vyrábějí jak s oranžovým, tak s růžovým podtónem a myslím, že z této škály si vybere opravdu každá :)! Je řidší a má celkem chemickou vůni, hrozně mi připomíná BB Cream na mastnou pleť od Garnieru (recenze). Kryje určitě lépe než předchozí dva makeupy, stále vypadá přirozeně, netvoří mapy, nevysušuje, opravdu jsem spokojená :).

Rimmel - Lasting Finish - přestože toto není makeup určený pro mastnou pleť, ze všech mi vyhovuje nejvíce. Nejsvětlejší odstín bude bohužel pro úplné bledulky tmavý, ale celkem dobře se zvládne přizpůsobit pleti, takže v tomto směru jsem s ním problém neměla. Je hutnější než všechny předešlé makeupy, takže je trochu těžší ho zapracovat do pleti, ale za to skvěle kryje a i moc hezky voní. Skvěle drží, jen ho tedy musím občas přepudrovat, ale určitě toto nebylo moje poslední balení, rozhodně doporučuji vyzkoušet, ať už máte pleť jakoukoliv, zatím jsem na něj četla jenom chválu a jak sama vidím, oprávněně :)!

Zkoušely jste některý z těchto makeupů?

čtvrtek 23. července 2015

1. Photoshoot

Fotky, které bych vám dnes ráda ukázala jsou tuším z dubna, takže z nich na vás ještě zpětně dýchne jarní pohoda :). Fotila mě kamarádka (blog), která s focením a úpravami teprve začíná, ale myslím, že je na velmi dobré cestě a její tvorba je opravdu krásná! Můžete se podívat na její facebookové stránky a pokochat se :).

Vždy jsem byla přesvědčená o tom, že jsem hrozně nefotogenická a vyjde mi dobře jedna fotka ze sta, když jsme z focení odcházely, obě jsme si myslely, že téměř nic nebude použitelné a jak jsme pak byly velmi mile překvapené, když jsme viděly výsledek <3! I po třech měsících, co si je prohlížím, z nich mám takovou radost, že aspoň část vám musím ukázat a snad bude brzy nějaké pokračování :).

Upravené:




 

neděle 19. července 2015

Maxi NEW IN!

Tak vás opět po měsíci vítám u dalšího maxi článku. Dnes to bude opravdu dlouhé! Sbírala jsem fotky svých nákupů zhruba půl roku, samozřejmě nevzpomněla jsem si vždy, ale většinu mám nafocenou a dnes budete mít opravdu na co koukat :)).
Alespoň to má výhodu, psát o nákupech takhle zpětně, můžu výrobky rovnou zhodnotit :).


Začínáme únorovým new in Yves Rocher. Vanilkový sprchový gel má velmi příjemnou, hřejivou vůni, bohužel při stěhování se mi ztratil u spolubydly a mám ho u ní schovaný, takže bůh ví, kdy se opět shledáme :D. Šampon, kondicionér a závěrečnou péči používám teprve krátce, ale zatím jsem spokojená, výrobky se zdají takové přírodní, jak vůní, tak konzistencí a účinky :). Bio krém na ruce mi bohužel nesedl vůbec, svědí mě po něm ruce, přitom na něj alergii nemám. Karité balzám na rty určitě doporučuji, krásná vůně, suprově se roztírá a dodává rtům narůžovělý nádech. Lesk na rty Sexy Pulp hezky drží, nelepí, barva není ani výrazná ani neviditelná. S touto značkou jsem zkrátka velmi spokojená, obzvlášť když vezmu v potaz, jak často pořádají opravdu výhodné akce při nákupech na internetu, doporučuji věrnostní program :)!

pátek 12. června 2015

První rok na koleji

Nástupem na vysokou a přestěhováním na kolej jsem měla pocit, že jsem se konečně našla, že žiju svůj sen, všechno je dokonalé a já jsem šťastná. Teď když se zpětně podívám, kolik mi prvák sebral sil, přidal nervů a nudných hodin ve škole, už si tím nejsem zase tak moc jistá :D...

Samotné přestěhování bylo hodně emotivní záležitostí, ale neuvěřitelně rychle jsem si zvykla a domů se mi vůbec nechtělo vracet. Také jsem ve větším městě, nabitém obchoďáky, kluby, restauracemi a celkově vším možným, což způsobilo, že jsem si to tu naprosto zamilovala :). Poslední dobou si už však ráda jezdím domů odpočinout :), blbé je, když přijde chvíle, kdy se mi nechce být ani na jednom z těchto dvou míst :D...

Pokoje
Naše kolej je nejspíš jednou z nejlepších v ČR. Nábytek je tu hezký, nic nám nechybí a návozem věcí z domova je to tu i útulné :). První dva měsíce jsem musela strávit na přistýlce, ale matrace jako matrace. Navíc jsme pokoj díky tomu měly hezky rozestavěný a zabydlený, že jsem si hned začala připadat jako doma. Nakonec jsem v pokoji zůstala sama, ale prostory jsem využila v podobě pracovního, kosmetického a odkládacího stolu :D. Poslední měsíc jsem se musela trochu uskromnit, kvůli nové spolubydlící, která ale byla hrozně super!

Beauty koutek, obvykle jsou věci rozházené všude po stole a takhle pohromadě se vyskytují přibližně jednou za týden.
Spací koutek <3. Domů mi bylo pořízeno nové povlečení, polštářky, ještě přibude deka a všechno staré našlo své uplatnění na koleji :D!
Spolubydlící
Bylo nás pět. A zůstaly jsme dvě :D. Každá jsme měly pro sebe svůj pokojíček, což bylo nejlepší, protože chvíle bez nálady jsme strávily odděleně a jinak jsme byly u sebe nalezlé navzájem a vždy společně vymyslely, jak strávit volný čas :). Na posledních pár týdnů se k nám přistěhovala ještě jedna slečna, se kterou jsme si hrozně rozuměly. Chtěly jsme takhle ve třech zůstat i příští rok, ale bohužel z mnoha důvodů budeme každá bydlet někde jinde :(.

sobota 4. dubna 2015

Gabriella Salvete - Matte & hydrating powder

Krásný sobotní večer :)!
Ráda bych vám představila jeden z mých nejoblíbenějších pudrů. Je od Gabči a jeho cena se pohybuje kolem stokoruny. Je snadno sehnatelný a často jsou na něj různé akce, momentálně se dá výhodně koupit v drogerii Teta.


Už samotné balení je vážně super! Je bytelné, jeho součástí je zrcátko a použitelná houbička na nanášení :).


Jeho úkolem má být zmatnění pleti a zároveň její hydratování. Ještě jsem neměla pudr, který by takhle hezky kryl a zmatnil obličej :). Že by pleť hydratoval se asi vyloženě nedá říct, ale určitě ji nevysušuje.

Nevýhodou je, že i nejsvětlejší odstín má oranžový nádech a "díky tomu" je pro mě použitelný hlavně v létě. Za další mínus považuji to, že když pod ním mám světlejší makeup, občas mi udělá fleky na obličeji. Což mi připomnělo, že za tohle ho opravdu proklínám, protože díky jednomu dni s pár oranžovými fleky na obličeji jsem si v práci vysloužila novou přezdívku - Spongebob. A co hůř, chytlo se to :( :D!

Při psaní recenze mi došlo, že jeho nedostatky jsou celkem podstatné, ale to krytí a zmatnění se mi tak strašně líbí, že mu je odpouštím... až na tu přezdívku teda...


Znáte nějaký jiný dobře krycí pudr :)?

středa 18. března 2015

CelluBlue - Nashledanou, celulitido!



Tohoto úžasného malého pomocníčka, jsem dostala k otestování už před několika měsíci a chtěla bych za něj moc poděkovat, protože jsem opravdu nevěřila tomu, že by něco na celulitidu opravdu fungovalo a díky balíčku z Francie mě čekalo více než milé překvapení :)!

O používání si myslím, že čím častěji, tím lépe. Já ho používala tak, že jsem nejdřív kůži namazala tělovým mlékem (neměl by se používat na suchou kůži!) a ještě než se vstřebalo, promasírovala stehna a boky zadku :D. Naštěstí netrpím nějakými do očí bijícími ďolíčky, ale samozřejmě také se nějaké najdou.
Kompletní návod na použití najdete zde. Já se tedy přiznám, že pro mě bylo snadnější ho používat kulatou částí pro masírování než vzduch odsávací částí :D.
Na youtube stačí zadat "cellublue" a vyjede vám několik videí,

Po promasírování je kůže pružná, zpevněná a bez ďolíčků! Není to žádný krátkodobý efekt, vydrží tak několik hodin, takže když se namasírujete ráno a večer, máte den bez celulitidy jistý :D. Jak je to s dlouhodobými účinky bohužel nevím a moc mě mrzí, že jsem lenoch líný a zapomnětlivý a tento zázrak použiji tak jednou za týden, ale vám jeho vyzkoušení určitě doporučuji :)!

Více se můžete dozvědět na těchto stránkách.

Bojujete s celulitidou?

neděle 15. března 2015

Pět divných věcí, co jsem dělala jako malá

Krásné nedělní dopoledne!
V poslední době jsem propadla sledování českých a slovenských youtuberů, kteří točí všelijaké challenge, názorová a různě vtipná videa a také tagy! Jelikož blogy nestíhám číst, nevím, jak moc tenhle tag je známý, ale jde tedy o to - napsat pět divných věcí, co jsme dělali v dětství. Při vzpomínání jsem se celkem zasmála a některé mé činnosti z devadesátých let do teď nepobírám :D.

1) Mučitelka šneků
Začnu tím úplně nejdivnějším. Při této vzpomínce se až trochu stydím, ale snad vás to pobaví. Milovala jsem šneky. Sbírala je, chovala je, vymejšlela pro ně šnečí dráhy a "rychlostní" soutěže. Jednoho dne jsem své šneky zapomněla venku v jejich skleněném domečku, přes noc pršelo a já je našla skoro celé vylezlé z ulity potápět se ve vodě. To mi přišlo natolik komické, že jsem nadále šneky zavírala do zavařovacích sklenic plné vody. Vydrželi tak několik hodin možná i dní, už si to moc nepamatuji, ale vím, že jsem čekala, že třeba jednou z té ulity vylezou úplně.

2) Silně věřící
Vyrůstala jsem jako jedináček, tím pádem jsem měla obrovskou představivost. Měla jsem stovky neviditelných přátel a jeden čas dokonce věřila i na elfí říši. Každého jsem přesvědčovala, že doopravdy existuje a běda tomu, kdo se jen trochu zatvářil, že to zpochybňuje! Dodnes mám problém, že každému všechno sežeru a až poté se nad tím zamyslím :D. Poslední dobou se mi opravdu často stává, že si z něčeho udělám srandu (že tomu jenom jako nerozumím nebo jsem to nepochopila) a můj spolumluvící mi začne danou věc vysvětlovat, jako bych byla úplně blbá nebo se mi smát a já se pak taky vždycky hrozně směju - hlavně se neurazit, ale už čekám, která nevinná duše to nakonec schytá, až to jednou bude přes čáru :D...


3) Tajná celebrita
Někdy ve školkovém věku jsem si dokonce myslela, že jsem nějaká světoznámá celebrita, ale všichni to přede mnou utajují a představovala jsem si, kde všude by mohli být schovaní paparazzi. Trošku této naivity mi zůstává dodnes a to tak, že stále sním o tom, že dokážu něco velkého a nebo budu žít život na vysoké noze :).

4) Sběratelka kamenů
Asi každý si zkusí někdy něco sbírat, mojí láskou byly šutry! Z procházek a hraní na hřišti či pískovišti jsem domů s nadšením tahala různé kameny a když už mi je rodiče nedovolili doma skladovat, schovávala jsem je zahrabané na zahradě v pískovišti v krabičce od Ramy. Top secret!

5) Zlobidlo
Samozřejmě, zlobili jsme všichni. V paměti mám pár takových perliček, které si pamatuji ještě ze školky. Paní učitelka dostala geniální nápad! Dát mě ke zlobivejm klukům, abych je zkrotila and guess what, stal se pravý opak. Maminka kvůli mně musela jít i do školky a vyslechnout si stížnosti na mou změnu k horšímu :D. Jednou jsme spolu byly nakupovat a když se na mě nějaká paní usmívala, stále jsem se na ní otáčela, až ze mě vylezlo "co čumíš"?!
Na prvním stupni se mi ještě povedlo rozhodit babičku, když jsem jí vyprávěla jak jsme hráli vybíjenou a já "dala mrdu do míče", aniž bych věděla, co to znamená. A bylo to mnohem víc, ale tyhle dvě věty se mi obzvlášť vryly do paměti :D.
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem moc ráda řvala z okna, když mamka telefonovala a nemohla mě okřiknout, byly to věci typu: "Jsem zakletá princezna, kdy mě přijdeš vysvobodit můj princi?" a ano, opravdu jsem čekala, kdy se rozrazí dveře a já s nějakým krasavcem zmizím na překrásný zámek :D.

Máte nějaké podobné zážitky z dětství? Moc ráda si počtu :)!

čtvrtek 19. února 2015

!2014!

Dobré ráno!
Konečně jsem tak nějak splnila plán - napsat v polovině února článek o svém úspěšném roce 2014. Do tohoto roku jsem vstupovala s pocity, že to bude nejlepší rok mého života a prozatím rozhodně byl! Byl to přelomový rok, tak moc skvělý a plný změn, že jsem ve výsledku snad i byla ráda, že už je u konce :D.

Začátkem roku jsem zažila svou první plesovou sezónu. Parket byl mým nejlepším přítelem a opravdu to bylo skvělé. Navíc jako maturant to mnohem víc prožíváte, protože si myslíte, že před tím velkým učením jsou to poslední možnosti, kdy se pobavit s alkoholem...
Nakonec jsme z maturitních nervů s kámoškami pod vlivem skončily v polovině svaťáku a domů nás vezla policie (kamarádky známí).


Posledním plesem byl ten můj, aneb nejlepší den mého života! Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako když jsem viděla všechny své blízké pohromadě, usmívat se, tancovat, bavit se... Škoda, že to je jen jednou za život.
Celý článek.


Dalším super dnem bylo poslední zvonění. Vyrobila jsem punková trička a vyrazilo se do ulic. Pár lidí se mě i leklo :D!

MATURITA, která následovala, byla životní zkouškou a já jí zvládla s vyznamenáním, jako jediná ze třídy! Vůbec jsem nechápala jak se to mohlo stát, obzvlášť jak jsem mohla dostat jedničku z tématu, u kterého jsem měla pocit, že ho vůbec neumím, ale asi mi vesmír chtěl ukázat, že i když si myslím, že jsem v koncích, tak ty vědomosti tam někde jsou. To byl další z mých nejšťastnějších dnů, připadala jsem si jako nejchytřejší člověk na světě :D!

Po maturitě jsem zvládla přijímačky na svůj vysněný obor (to jsem ale fakt nevěděla, do čeho jdu!) a mohly začít ty nejdelší prázdniny v životě.

pondělí 2. února 2015

Lednové utrácení

Krásný začátek týdne ♥!
Je mi moc líto, že jsem se celý měsíc nezvládla na blogger ani podívat, ale tak nějak jsem si uvědomila, že konečně mám ten hektický život, který jsem si vždycky přála a už to není o přežívání, než přijde něco lepšího ale o prožívání každého dne :). A to tvrdím bez jakékoliv zamilovanosti nebo zakoukání do nějaké osoby :D! Samozřejmě také si postěžuji, že někdy nestíhám jíst ani spát, nemám čas na kamarády a rodinu, stresuje mě škola i práce, ale čím déle takhle žiju, tím víc tak žít chci :).

Upřímně dlooouho jsem doufala, že se to s blogem vrátí do starých kolejí. Má se to však tak, že ani když jsem se v létě týden nudila, nedokázala jsem si k tomu psaní sednout. Začínala jsem s tím, že budu psát o lacích, bez fotek svého obličeje, bez osobních informací a postupem času došla k závěru, že sice jsem byla opravdový milovník kosmetiky, do teď raději jdu do parfumérie než do butyku, jen už nemám potřebu to sdělovat světu ani si o tom číst a mnohem radši bych psala o svém životě a vysokoškolských zážitcích, tedy to tu změnila na osobní blog (s občasnými recenzemi, protože jsou produkty, o kterých vás prostě informovat musím!).
Sama si raději přečtu vtipný článek ze života nebo fitness tipy, než o nejoblíbenějším pudru bloggerky, což je stejně v drtivé většině případů Stay Matte :D.

Co z toho celého tedy vyplývá? Neskutečně moc si vážím svých pravidelných čtenářek a už jen díky nim, se budu moc snažit dát dohromady alespoň pár článků do měsíce, které budou (doufám) zábavné, velmi obsáhlé a plné fotek! Celou dobu jsem měla zafixováno, že u blogování platí že kvantita vítězí nad kvalitou a kdo přidává články denně, má největší úspěch... I kdyby, tak teď tu zkrátka zavládne kvalita :D! No a už konečně k dnešnímu tématu...

Už tak půl roku jsem občas vyfotila nějakou novinku, co jsem si koupila, ale většinou na to zapomněla. Letos jdu do sebe a snažím se fotit všechny nakoupené novinky, sice mobilem, s hroznou kvalitou a ani hodinová úprava v programech to moc nezachránila, ale budiž. Pojďme se podívat, za jaké prkotiny životně důležité věci utrácím těžce vydělané peníze...

Moje snad úplně první útrata v Sephoře - voňavka Desigual fun. Máte nějakou vůni, u které si řeknete - tohle jsem prostě já!? No tak tohle není ona, ale už jsem velmi blízko, "té mojí", je od stejné značky, jen má název sex, což není vyloženě problém, ale přece jenom by to mohlo působit trochu... Má fialový obal a byla dražší :( a že to je ta pravá, jsem zjistila až potom, co jsem celý den nemohla přestat čichat k rukávu, kam jsem si jí stříkla, snad brzy bude má :))! Každopádně s touhle jsem také spokojená, jsou si celkem podobné :). A druhou věcí je peněženka od Vietnamců, tu předešlou jsem lehce rozervala, lehce podnapilá :D...